X-mas - Třetí dárek: Porozumění aneb Střípky minulosti

Třetí dárek: Porozumění aneb Střípky minulosti

Draco se snažil nemrkat. Před ním stála úplně nahá a mokrá Ebony Potterová zamrzlá v půli pohybu. S rukama ve vlasech, ze kterých odkapával napěněný šampón. Jeho orchidejová vůně naplnila jeho smysly.

Draco nasucho polkl. Samozřejmě věděl, že pod vrstvami oblečení má jeho přítelkyně nějaké tělo ženských tvarů, ale až teď si všiml, jak nádherné tělo to je.

Byla úplně jiná než Claire. Drobná, ale štíhlá a dobře stavěná. Claire měla plet světlou a dokonalou bez jediné chybičky. Na té Ebonyině, která byla jemně opálená, se sem tam dala najít nějaká připomínka války v podobě jizvy a několik roztomilých pih.

Přesto Draco jen s obtížemi potlačil touhu se jí dotknout a slíbat z ní kapičky vody putující po jejím těle stejně jako jeho žíznivý pohled. Voda jí stékala z vlasů na mírně kostnatá ramena po její šíji přes hruď, od které dlouho nemohl odtrhnout oči. Klouzala po jejím břiše kolem pihy dokonale a svůdně umístěné u pupíku a níž …. a Draco ji pohledem následoval.

Celý ten průzkum, při kterém se Ebony nebyla schopná šokem pohnout, trval jen vteřinu či dvě. Pak se zamumlanou sotva srozumitelnou omluvou Draco doslova utekl z koupelny. Když ležel zase v posteli, nemohl tentokrát usnout z úplně jiného důvodu. Cítil se provinile, když kolem postele umístil hradbu z protihlukových a utišujících kouzel, aby se mohl postarat o svůj „problém“.

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Druhý den ráno vstal Draco, když už Ebony byla vzhůru. Mohl ji slyšet v kuchyni, jak chystá snídani. Draca vždycky fascinovalo, když ji mohl pozorovat při vaření, i když to považoval za práci vhodnou leda pro domácí skřítky.

Dnes to ale bylo podivně jiné. Nevěděl, jak se tvářit po včerejší události. Dokonce ho napadlo, jestli ho Ebony nevyhodí. Byli sice přátelé, ale to neznamenalo, že by jí nemělo vadit, že ji viděl nahou.

„Dobré ráno," pozdravila ho, jen co se objevil ve dveřích kuchyně. Byl překvapený, že vycítila jeho příchod, i když byla otočená zády ke dveřím.

„Dobré ráno." Pak cítil jak červená, když začal koktat (tak nečekané od někoho s jeho jménem a sebekontrolou). „Já jsem - včera jsem-"

„Prstýnek máš na stole vedle hrnku s kafem,“ přerušila jeho plácání klidným hlasem. „Chápu, že jako Malfoy nemáš potřebu klepat, než někam vtrhneš, ale mohl bys zkusit o tom příště uvažovat."

Její tón přešel do mírně pobaveného a zdálo se, že je tím pro ni celá záležitost vyřešená. „Máš tam i croissanty. Vejce se slaninou a tousty budou za chvíli."

Draco se usadil ke stolu a pozoroval Ebonyina záda u plotny. „Díky."

Pustil se do kávy a pečiva a sledoval, jak se Ebony míhá po kuchyni. Byla oblečená v bavlněném tílku a šortkách, což byl její oblíbený noční úbor. Vlastnila několik těchto "nočních kompletů", jak jim se smíchem přezdívala. Jeden z nich byl dokonce dárkem od Draca. Zeleno stříbrný, ve zmijozelských barvách.

V tomhle oblečení ji znal a necítil se přitom nijak trapně. Byli přece přátelé. Vídal ji tak často ... ale dnes to bylo jiné. I když to oblečení zakrývalo všechno důležité, poprvé si Draco dokázal to tělo pod ním. Včerejší obraz ze sprchy byl v jeho mysli stále živý a žhavý, jako rozpálený den. Snažil se je zahnat, tohle byla přece Ebony Potterová, jeho nejlepší přítelkyně, důvěrnice.

Poděkoval za snídani, a když se Ebony konečně usadila za stolem, pustili se do jídla.

„Co máš dnes v plánu?" zajímala se, když se natáhla pro svůj hrnek s kávou.

„Musím zajít do kanceláře zkontrolovat obchody. A pak si musím promluvit s Claire," odvětil Draco. „A teď mě napadá, že odpoledne bychom mohli dokončit ty nákupy, pokud už nemáš jiné plány.“

Všiml si, jak okamžitě znejistěla a dokonce mírně zčervenala. „No já ... měla bych mít schůzku, ale stejně si mi tam nechce. Harry se mě snaží dát dohromady se Seamusem Finniganem."

Draco si matně vybavil tvář toho nebelvírského chlapce z jejich ročníku a přemýšlel, co by na něm Ebony mohla vidět zajímavého. K tomu se přidala vzpomínka na to, že o něm mluvila Pansy, když na sebe minulý měsíc náhodou narazili v Londýně a dali si společně kávu.
„Milicent se ho pokoušela uhnat skoro dva měsíce, ale bez úspěchu. Povídá se, že je už od Bradavic zamilovaný do Potterovy sestry a ještě se z toho nedostal.“

„Můžeme jít jindy. Nechci ti kazit rande," prohlásil upřímně. Přece jen i Ebony si konečně zasloužila najít toho správného přítele. A pokud to měl být Finnigan… „Slyšel jsem, že Finniganovi nejsi úplně lhostejná.“

„Řekla jsem, že se mi stejně nechce, a teď mám aspoň výmluvu,“ připomněla mu trochu . „Byl to Harryho nápad."

"Seamus Finnigan,“ převaloval Draco to jméno na jazyku, aby Ebony trochu pozlobil. „Pokud si vzpomínám, nepatřil nikdy mezi školní playboye.“

„Byli jsme tak nějak přátelé. Navíc byl vážně fajn a k tomu přesně můj typ. Ale nestojím o kluka, co mě zve jen proto, že ho Harry požádal."

Draco nemohl přehlédnout, jak jí zčervenaly tváře, a vybavil si, co říkala Pansy. Přemýšlel, proč má Ebony tendenci se tak podceňovat – úplně zbytečně. Navíc jako by byla nevšímavá k tomu, co se dělo kolem ní.

Draco byl zvyklý na skutečnost, že svým šarmem, ale i pověstí a jménem působí nejen na ženy. Bylo těžké nevidět obdivné pohledy a zasněné výrazy a neslyšet toužebné vzdechy.

Ebony však k podobným projevům zaměřeným na její osobu byla absolutně slepá. Ani si neuvědomovala, jak moc to ještě prohlubuje kouzlo, kterým na lidi působila. Vzpomněl si, kolikrát už odmítla nějakou schůzku, protože byla podle jejích slov domluvená předem Potterem. Občas ho napadalo, jestli to nedělá schválně, aby se vůbec nemusela zaplétat do vztahů. Jako by se bála opravdových citů k jiné osobě.

„Měl by být rád, že si může vyjít s největší partií v Británii," pokračoval v jemném trýznění.

Ebony se na něj nespokojeně zamračila. „Přeháníš. Navíc - to je další problém. Nemůžu být s někým, kdo mě vidí jen jako sestru Harryho Pottera."

„No, můžeš si být jistá, že já s tebou půjdu jen proto, že máš ten největší talent na nakupování vánočních dárku v celé Británii," zašklebil se na ni Draco.

Ebony se zasmála, ale Dracovi ten úsměv přišel mírně křečovitý a kyselý. Trochu ho to překvapilo. Nechápal to. Co se to dělo …?

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Našla to náhodou, když se přehrabovala v zásuvce v Dracově stole a hledala nějaké dokumenty. Byla to malá ebenová krabička na jejímž víku byli na vyřezávaném pozadí usazení dva bronzoví hadi s rubínovýma očima. Jejich těla byla propletená a oba požírali svůj ocas, takže vytvářeli dva propojené kruhy.

Pod nimi byl ve dřevě pod termínem Uroboros vyryt nápis:

Vzpomínky jsou hotové obrazy duše.

Claire krabičku zvědavě otevřela. Byla plná zmačkaných nebo různě poskládaných kousků a útržků pergamenů. Vzala do prstů jeden z nich a rozložila ho.


Ještě chvíli a skončím s hlavou přímo v tom kotlíku. Proč zrovna dneska musíme vařit tak nudný lektvar. Tak hrozně se mi chce spát.

Ty věty byly napsány písmem, které neznala. Daly se sotva přečíst - byl to neupravený rozházený škrabopis. Ale poznala rukopis další poznámky, která odpovídala na původní vzkaz.

Neměla jsi v noci tak ponocovat.

Dokonale úhledné a ukázněné písmo s ostrými konturami bylo dílem levé ruky jejího manžela.

A další nadrápaná odpověď.

Byl to tvůj nápad. Příště tě s tím pošlu tam, kde slunce nesvítí.


Claire popadla další čtvereček pergamenu a cítila se podivně provinile, jako by právě narušila nehlubší a největší Dracovo soukromí.

Všimla sis, jak tě dneska při obědě ten havraspárský hlupák svlíkal pohledem? - Který havraspárský hlupák? Na to jaké má kolej požadavky, je jich tam nějak hodně. - Copak já vím, jak se jmenuje? Já si pamatuju jména jen těch důležitých. - Já si ničeho nevšimla, ale možná to bude Corner, protože se mě dneska pokoušel pozvat na schůzku. - Jestli jsi ho poslala, jak říkáš „tam, kde slunce nesvítí“, tak už to bude desátý za posledních čtrnáct dní. Chceš trhnout rekord? - Chci mít od nich svatý pokoj. - Stačí si jednoho vybrat. - Možná už se stalo.;-)


Proč mi nechceš prozradit jeho jméno? - Na co by ti bylo? - Mohl bych ho popichovat a týrat a mučit. - A proč bys to dělal <,ty poněkud sadistický zmetku>? - Abych zjistil, jestli si tě zaslouží. <A toho poněkud sadistického zmetka mi zaplatíš!> - A kde bereš tu jistotu, že zrovna ty tohle můžeš rozhodnout? <Oba víme, že se tě nebojím. Jen si něco zkus a uvidíš ten tanec kleteb.> - Jsem Malfoy. Poznám kvalitu. A i když ty nejsi zrovna první třída, tak jsi můj přítel. A přátelé Malfoyů se nescházejí jen tak s někým. A navíc, víš jak rád já mučím lidi. - Jo, to máš po tatínkovi. < HA! Já to říkala – sadistický zmetek!>


Jak to mám udělat? – Chceš napsat přesný návod? – Nevtipkuju. Zkus být vážná. <Pokus se o zázrak.;-)> - Co třeba klasika?To zabere skoro vždycky a myslím, že Claire je ten klasický typ. Romantika, hudba, svíčky, večeře, šampaňské … a pak na kolena a prosit. <Já umím být vážná, ale zatím jsem nenašla vhodnou příležitost, kdy to použít.> - JÁ klečet nebudu … nikdy a před nikým. Malfoy nikdy neklečí. - A zapomněl jsi dodat, že Malfoy nikdy neprosí. Tak můžeš přijít a říct: Zítra se bereme. Vaši o tom ví. Naši o tom ví. Teď to víš i ty. Prstýnky mám. Sežeň si šaty. Ahoj na svatbě. - Já to myslím vážně. Je to poprvé. -
To je jako kdybys v tom chtěl časem získat praxi. Tahle akce má proběhnout jen jednou. <Na rozdíl od jiné, u níž si ani nepamatuješ, kdy to bylo poprvé … a s kým.> Ona řekne ano, bude svatba a šmytec! - Co myslíš tím „A šmytec!“? <Lisa Turbinová, konec čtvrtého ročníku, KNP, dvakrát :-)>- Budeš ženatý a věrný manžel. Pro jedinou ženu. <Ewwww! Já fakt nechtěla detaily. A to jsem si myslela, že Lisa je chytrá a má vkus.> - Děsíš mě. <To taky ano, proto si vybrala mě … teda vybrala by, kdyby měla možnost. Já vzal věci do svých rukou.> - Jestli ji miluješ, v čem je problém? Nestojí ti za trochu sebeobětování a menší ztrátu pýchy. <To jako s Imperiusem a tak?>


Claire zmačkala ten kousek pergamenu do kuličky a vztekle ho mrštila zpět do krabičky. Třásla se. Nevěděla, jestli ponížením, vzteky nebo snad smutkem. Draco ji totiž opravdu požádal o ruku při romantické večeři při svíčkách s hudbou a šampaňským. A opravdu si klekl na kolena a poprosil ji, jestli by se nestala jeho ženou. Zasáhlo ji to. Že se k tomu snížil … kvůli ní. Že v sobě našel tolik romantiky a citu to všechno nejen připravit, ale i v první řadě vymyslet. A teď zjistila, že to byl JEJÍ nápad.

Jistě, jak jinak, jen další věc k seznamu důvodů, proč ji nenávidět, pomyslela si se směsicí hořkosti a vzteku.

Ebony Potterová. Mizerná, proklatá, vlezlá, nezničitelná, otravná, protivná Ebony Potterová. Claire ji opravdu nenáviděla.

Cítila se ponížená pokaždé, když Draco odešel z jejich domu za ní. Uráželo ji, že její manžel vyhledával tak často společnost Potterové. Společnost jiné ženy.

Claire byla přece jeho manželka. Měla být jedinou důležitou ženou v jeho životě. Kdyby byla Potterová muž, pochopila by to a nevadilo by jí to. Byly prostě věci, které mohly muži rozebírat jen mezi sebou, věci, o které se potřebovali podělit nestejným pohlavím. Říkalo se tomu přátelství.

Ale jak se Draco mohl přátelit se ženou? Všechno, co potřeboval od tohoto pohlaví, mu přece měla dát Claire, nebo ne? To přece byla podstata manželství: že si ji vybral a jinou už nepotřebuje.

Kdyby s Potterovou spal, Claire by to chápala. Věděla že jejich milostný život není nic moc. Ne, že by ji Draco neuspokojoval, ale cítila se pokaždé tak vzdálená a hlavně neúplná.
Byl to ale pořád jen sex, nebo ne? Na tom přece nezáleželo. Záleželo na jiných věcech - na důvěře a otevřenosti, na každodenních starostech, které měl Draco sdílet s ní a ne s Potterovou s JINOU ŽENOU.

Nešlo ani tak přímo o Draca, jako spíš o skutečnost, že to byl JEJÍ manžel. A někdo jí upíral práva, která z toho vyplývala.